Nejlepší brankáři historie – Lev Jašin
Po kratší pauze Vám přinášíme další z článků, které se věnují nejlepším brankářům všech dob. Tentokrát zamíříme na východ, do již neexistujícího sovětského svazu, abychom se podívali na kariéru zřejmě nejlepšího brankáře historie – Lva Jašina.
Pozdní záčátek
Moskevský rodák, narozený v říjnu roku 1929, s fotbalem začal až neobvykle dlouho. Jako puberťák byl zaměstnán ve válečných fabrikách, kde o přestávkách hrával s kolegy na plácku za továrnou fotbal. Právě tam si ho všimli lidé z Dynama Moskva. Bylo mu tehdy 18 let. Lev prošel mládežnickým týmem a za chlapy si poprvé zachytal až v roce 1950, tedy ve svých 20 letech. Zápas se mu ale vůbec nevydařil, proto dostal další příležitost ukázat své kvality až o 3 roky později. Mezitím se ruský brankář věnoval i jiným sportům, zejména hokeji. Ten hrál už od roku 1945, také na pozici gólmana. I přesto, že v hokejové bráně dostával více prostoru, rozhodl se dát nakonec přednost fotbalu.
“Jaký je brankář, který není frustrovaný odbrženým gólem? Musí zažívat muka! A pokud tomu tak není, znamená to konec. Bez ohledu na to, co zažil předtím, není hoden budoucnosti.”
Lev Jašin
Černý pavouk
Přelom přišel v letech 1953/54. V té době byl Jašin hnán dopředu svým týmovým rivalem Valterem Sanayou, který do začátku sezony sice vstupoval jako jasná jednička, avšak v průběhu ročníku o post mezi tyčemi přišel a do hry se naopak dostal Lev. Ten si díky skvělým výkonům zajistil pozici v základní sestavě i na příští sezonu, proto byl Sanaya donucen přestoupit. Snad právě přestup jeho největšího životního rivala přispěl k ještě lepším brankářským výkonům. Právě v tomto období se Lvovi začalo říkat kvůli jeho agresivitě, rychlosti, reflexům a předvídavosti “Černý pavouk“. Dynamu se v této sezóně nesmírně dařilo hlavně kvůli dvěma personám mužstva – Vladimiru Ilyinovi, který vstřelil 11 ligových branek a vyhrál tak zlatou kopačku, a Lvu Jašinovi, který obdržel pouze 20 soutěžních branek, moskevské Dynamo se tak mohlo pyšnit nejlepší obranou roku. Svůj první titul tedy Lev převzal jako nejlepší brankář celého Sovětského Svazu.
Titulovaný král
Avšak do světových kronik se zapsal až v roce 1958, kdy odjel na MS ve Švédsku. Zde ve skupině odvrátil v neskutečně vypjatém utkání s brazilskými kanárky potupnou prohru, jelikož číslo obdržených branek se zastavilo na dvou. Sovětský svaz nakonec dokráčel až do čtvrtfinále, kde vypadl s domácím mužstvem. 2 roky poté odjel s reprezentačním výběrem do Francie, aby se účastnil úplně prvního evropského šampionátu. Sovětský Svaz prošel celým turnajem jako nůž máslem, a tak se Lev Jašin stal vůbec prvním mistrem Evropy. V roce 1962 na MS v Chile došel v barvách SSSR opět do čtvrtfinále, kde opět vypadl s domácím týmem. Tento šampionát nebyl pro Lva dvakrát úspěšný, jelikož v zápase s Kolumbií pustil za svá záda několik zbytečných gólů. Mezi ně patří i historicky jediný gól vstřelený přímo z rohového kopu na MS. I přes tyto nezdary se mu v klubovém prostředí dařilo dál. S Dynamem dokázal vyhrát ligu i v letech 1955, 1957, 1959 a 1963. V poslední zmíněné sezoně se mu podařilo získat ocenění Zlatý Míč, a tak je Lev dodnes jediným brankářem, který se může pyšnit tímto titulem. V roce 1966 se v Anglii popral o další titul mistra světa, tentokrát došel až do semifinále, kde Sověti vypadli se západními Němci. Profesionální kariéru ukončil roku 1970, i přesto ale z fotbalového světa neodešel úplně, zbytek svého života strávil ve vedení Dynama Moskva, kde působil až do své smrti v roce 1990.
