Cesta k profesionálnímu brankářství: Příběhy úspěšných brankářů

 Poznejte životy tří profesionálních brankářů a jedné gólmanky, kteří se díky svým výkonům dostali až na vrchol. Jejich cesty na výsluní však provázely výzvy a obtížnější situace, které museli překonávat, a mnohdy hledali nová odhodlání.

V článku si přiblížíme, co museli Buffon, Casillas, Solo a Gea podstoupit za své brankářské kariéry a jak se formovaly jejich fotbalové životy.

Gianluigi Buffon: Italský rekordman z Carrary

 Bývalý italský fotbalista Gianluigi Buffon zvaný tak jako Gigi Buffon se narodil 28. ledna 1978 v toskánské Carraře. Patřil k nejlepším brankářům všech dob, který odchytal v profesionální éře přes 1100 zápasů.

Svou kariéru zahájil v sedmnácti letech v Serii A v klubu Parma a v roce 1999 mu pomohl vyhrát soutěže Coppa Italia, UEFA Cup a Supercoppa Italiana.

V roce 2001 přestoupil za rekordních 52,9 milionů eur do Juventusu, kde zůstal celých sedmnáct let a kde vyhrál rekordních devět titulů v Serii A, čtyři Coppa Italias a pět Supercoppa Italianas.

V dalších letech získal mnoho ocenění a jmenování v Sérii A.

V letech 2015 a 2017 byl Buffon jmenován do sestavy Ligy mistrů po dosažení finále Ligy mistrů UEFA a v roce 2017 získal inaugurační ocenění Nejlepší brankář FIFA.

V roce 2018 ve věku čtyřiceti let podepsal smlouvu s francouzským klubem Paris Saint-Germain, kde vyhrál Trophée des Champions a titul v Ligue 1 ve své jediné sezóně, než se vrátil do Juventusu. Poté, co získal rekordní desátý titul v nejvyšší soutěži s klubem a šestý titul Coppa Itália, se v roce 2021 vrátil zpět do svého mládežnického klubu Parma, kde v roce 2023 ukončil kariéru ve věku 45 let.

Držitel rekordů

 Buffon je se svými 176 starty nejvíce obsazovaným brankářem všech dob, dále nejvíce startujícím hráčem v historii italské národního týmu a třetím nejvíce startujícím evropským hráčem v historii. Také od roku 2010 odehrál za Itálii nejvíce zápasů jako kapitán.

Rekord drží i v počtu nominací na pět turnajů Mistrovství světa FIFA (1998, 2002, 2006, 2010, 2014). Po svých výkonech během Mistrovství světa 2006, kde udržel rekordních pět čistých listů, získal cenu Yashin a byl zvolen do Týmu turnaje.

Byl prvním brankářem, který získal ocenění Fotbalista roku v Serii A, a byl jmenován Brankářem roku v Serii A rekordně dvanáctkrát.

Styl hry: Akrobat s vynikajícími reflexy

 Buffon od mládí vykazoval svůj hráčský talent, který se projevoval pevnými výkony po celou kariéru. Trenéři a hráči chválili jeho koncentraci pod tlakem, pracovitost a pro mnohé další hráče byl uváděn jako vzor a archetyp moderního brankáře.

Buffona předcházel atletický talent, hbitost, síla a umění sjednat si pořádek na hřišti, a hlavně zastavit střely díky svým akrobatickým skokům a rychlým reflexům. Také měl schopnost vytvářet rozhodující zákroky.

Mezi léty 2008 a 2010 prodělal gólman řadu zranění, která ho spolu s příznaky stárnutí donutila přizpůsobit svůj styl práce. Upravil svou tréninkovou stravu a režim, a navzdory úbytku fyzické síly, výbušnosti a rychlosti dál vynikal taktickou inteligencí, rozhodováním, schopností číst hru a organizovat obranu.

S pozdějším věkem preferoval hlubší postavení blíže k bráně, aby zvýšil vzdálenost se soupeřem a měl víc času na hodnocení situací a vykrytí míče.

Propagování neonacistických hesel a jiné kontroverze

 Přestože byl Buffon počítán za nejlepší fotbalisty světa a historie, pojí se s jeho jménem i řada kontroverzí.

V Parmě se Buffon rozhodl nosit dres s číslem 88 namísto původního čísla 1, což v Itálii vyvolalo neshody. Písmeno na 8. místě je "H", a tudíž číslo 88 bylo v minulosti používáno nacisty jako "Heil Hitler". Itálie v rámci prohlášení o zastavení antisemitismu zakázala fotbalistům nosit dres s tímto číslem. Buffon se však vyjádřil, že nevěděl o neonacistickém významu a že 88 představuje symbol charakteru a vlastností člověka. Spor vyřešil změnou čísla na 77.

Další nevědomost o neonacistické konotaci hesla prokázal, když si pod dres oblékl tričko s nápisem Boia chi molla (volný překlad Kdo se vzdá, je ničema), který byl spjat s fašistickým režimem. Hráč uvedl, že se s heslem setkal poprvé na školní lavici a jeho vztah k pravicovému hnutí mu byl neznámý. Záměr Buffona byl povzbudit spoluhráče kvůli zklamání z předchozích neúspěchů.

V roce 2000 Buffon čelil možnému trestu za falzifikaci vysokoškolského vysvědčení, které potřeboval k zápisu na právnický obor na Univerzitu v Parmě. Nakonec zaplatil pokutu ve výši 6 350 000 lir a své jednání označil jako životní omyl.

Iker Casillas: Španělská ikona z Madridu

 Iker Casillas Fernández, bývalý španělský profesionální brankář, se narodil 20. května 1981 v Móstoles, provincii Madridu.

Kariéru na klubové úrovni začal Casillas v mládežnickém klubu Real Madrid. Díky svým kvalitám se v roce 1999 přesunul do hlavního týmu, kde se stal nejmladším brankářem, který hrál finále Ligy mistrů. Zároveň ve věku 19 let patřil k nejmladším vítězům titulu.

Casillas se ve svých prvních třech sezónách zařadil mezi nejlepší brankáře světa díky dvěma vítězstvím v Lize mistrů a třem titulům v La Lize.

V následujících letech v Madridu se Casillovi podařilo vyhrát všechny hlavní klubové tituly, včetně pěti z La Ligy, čtyř Supercopa de España, dvou Copa del Rey, tří z Ligy mistrů UEFA, dvou Super Cupů UEFA, dvou Interkontinentálních pohárů a FIFA Club World Cup.

Po 25 letech přestoupil brankář v roce 2015 do FC Porto, kde pokračoval ve vítězstvích Primeira Ligy a Supertaça Cândido de Oliveira.

Svou profesionální kariéru ukončil v roce 2020 následkem infarktu z roku 2019.

Co se týče reprezentační kariéry, drží Casillas se svými 167 mezinárodními starty druhé místo v počtu odehraných zápasů za španělský národní tým.

V roce 2008 byl jmenován kapitánem týmu a dovedl ho k vítězství na Mistrovství Evropy. V roce 2010 pomohl Španělsku k prvnímu vítězství na mistrovství světa. V roce 2012 se Španělsko stalo prvním národem, který obhájil titul mistrovství Evropy. Casillas si zde navíc vytvořil rekord za nejvíce minut bez obdržení gólu.

Styl hry: Konzistentní hráč San Iker

 Iker Casillas, přezdívaný „San Iker“ je považován za jednoho z nejlepších brankářů všech dob. Patřil k všestranným atletickým brankářům, které předcházela mimořádná agilita, konzistence a schopnost zastavit střely.

Casillas se pyšnil výbornou prací nohou, koncentrací, rychlým vybíháním z brány při hře jeden na jednoho a v neposlední řadě vynikal také v chytání pokutových kopů.

Navzdory své uzavřené povaze ho předcházela silná osobnost, klid a spolehlivost, výborná organizace obrany, vůdcovství na hřišti a vynikající čtení hry.

Jeho kolegové nazývali Casillase jako silného brankáře s výbornými skoky, flexibilními reakcemi a doslova tvrdili, že se pohybuje jako kočka.

Po celou dobu své kariéry dokázal Casillas rukama i nohama distribuovat míč do hloubky hřiště svými dlouhými hody a kopy levou nohou.

Srdeční příhoda při tréninku

 Dne 1. května 2019 při ranním tréninku Porta prodělal Iker Cassilas infarkt myokardu. Hráč byl okamžitě převezen do nemocnice, kde se jeho stav stabilizoval. Ještě toho večera uvedl klub na webu, že je hráč v pořádku a jeho srdeční problém vyřešen. Tato slova potvrdil na sociálních sítích i sám Iker.

Přestože se gólman zmiňoval o návratu na hřiště, a dokonce během rekonvalescence zkoušel trénovat, mezi tyče už nenastoupil. Fotbalu se však nevzdal, jelikož se vrátil se do Realu Madrid jako poradce prezidenta Florentina Péreze.

Svou fotbalovou kariéru ukončil v roce 2020, kdy se rozhodl, že bude kandidovat na prezidenta Španělské fotbalové federace (RFEF).

Hope Solo: Americká hvězda z Washingtonu

 Hope Amelia Stevens, bývalá americká fotbalová brankářka, se narodila 30. července 1981 v Richlandu ve státě Washington.

S fotbalem začínala v juniorském věku na pozici útočnice. Startovala nejprve za washingtonský tým Three-Rivers Soccer Club a poté hrála za univerzitní klub Richland High School, kde vstřelila celkem 109 gólů. Solo byla následně nabízena několika univerzitám, ale nastoupila na University of Washigton, kde studovala a hrála v letech 1999-2002. V týmu Huskies přešla trvale na pozici brankářky.

Solo ukončila svou univerzitní kariéru jako vůbec nejlepší hráčka Washingtonu v počtu čistých kont (18), zákroků (325) a průměru obdržených gólů 1,02. Jako první gólmanka obdržela cenu Pac-10.

V roce 2003 se stala členkou amerického ženského profesionálního týmu Philadelphia Charge (WPS). Několik let poté hrála ve Švédsku za Göteborg a následně za ženský tým klubu Olympique Lyonnais. V roce 2008 přestoupila do amerického týmu Saint Louis Athletica. Následně vystřídala několik amerických týmů, než v roce 2012 podepsala smlouvu se Seattle Sounders Women. K týmu se téhož roku připojily i národní spoluhráčky Alex Morgan, Megan Rapinoe a Sydney Leroux.

Hope byla nazvána nejlepší hráčkou současného ženského fotbalu.

Styl hry: Agresivní a sebevědomá Hope

 Solo je považována za jednu z nejlepších brankářek všech dob. Její styl hry byl charakterizován jako agresivní, sebevědomý a sebejistý. Ve své kariéře získala mnoho ocenění, včetně dvou zlatých medailí na olympijských hrách v roce 2008 a 2012 a titulu mistra světa v roce 2015.

Svůj přechod k bránění a styl hry popisuje ve své knize Solo: Memoir of Hope. Tvrdí, že přechod k brankářství byl obrovský mentální posun, protože se musela sžít s novou úlohou zachraňovat zápasy. Předtím čekala u brány na míč a využívala svou atletickou schopnost k provedení zákroku.

Na gólmanské pozici se naučila číst hru a s ní běhy svých soupeřek k brance, jak postavit obránce, jak vidět úhly. Intelektuální stránka podle ní dělala chytání mnohem zajímavější. Nešlo jen o devadesát minut čekání na chybu její obrany, ale o taktiku a strategii.

Solo byla odolná, tvrdá a připravená bojovat.

Obviněná z napadení rodiny

 V roce 2014 došlo k zatčení Hope Solo a obvinění z napadení sestry a synovce. Vinu odmítla a druhý den ji propustili. Celý proces se následně posunul až na 6. ledna 2015, kdy mělo dojít k rozhodnutí o stažení obvinění.

Dne 13. ledna 2015 soudce obvinění pro nedostatečnou spolupráci domnělých obětí zrušil. Obžaloba se však odvolala, odvolací se soud se postavil na její stranu a došlo k obnovení procesu. V červnu 2016 odvolací soud zamítl petici Solové na přezkoumání případu.

Dne 24. května 2018 stáhlo město Kirkland všechna obvinění z domácího násilí namířená proti hráčce.

Dne 31. března 2022 byla Solo zatčena pro jízdu v opilosti, odpor vůči zatčení a zneužívání dítěte, jelikož se její dvouletá dvojčata nacházela v době činu ve voze. Solo se přiznala k opilosti za volantem, díky čemuž došlo ke stažení obvinění z odporu zatečení a zneužívání dítěte.

David de Gea: Španělský brankář z Madridu

 Španělský profesionální brankář David de Gea Quintana se narodil 7. listopadu 1990 v Madridu.

Fotbalovou kariéru začal s Atlético Madrid a v 18 letech v roce 2009 debutoval v seniorském týmu. V roce 2010 dovedl tým k vítězství UEFA Europa League a UEFA Super Cup.

Díky jeho schopnostem si ho vyhlédl klub Manchester United a v roce 2011k němu přestoupil za rekordních 18,9 milionu liber.

S Manchester United odehrál přes 500 zápasů. Vyhrál Premier League, FA Cup, dva Ligové poháry, tři Community Shields a UEFA Europa League.

Celkem čtyřikrát získal titul United Sir Matt Busby Player of the Year.

Do svých 21 let byl kapitánem španělské fotbalové reprezentace, která v letech 2011 a 2013 vyhrála mistrovství Evropy.

Za svého působení v Manchester United překonal Gea v anglické lize čistým kontem 113 střel svého předchůdce Petera Schmeichela.

Styl hry: Z futsalového útočníka mezi fotbalové tyče

 David de Gea hrál do svých 14 let futsal jako hráč v poli, čímž do svého herního stylu začlenil různé techniky futsalového hráče. Především schopnosti atletických zákroků nohama. Díky svému zneškodňování střel nohama se dostal na pozici brankáře.

Geu je obratný, s vynikajícími reflexy a schopností zastavit střely mezi tyčemi. Jeho schopnost zachraňovat míče nohama mu umožňuje provádět akrobatické a působivé zákroky.

Brankář je také známý pro svou konzistenci, klid v zakončení a vůdcovství.  

Od mládí, kdy měl kvůli štíhlé postavě potíže s odvracením vysokých míčů, tuto svou schopnost výrazně vypiloval. Také mnohem lépe ovládá manipulaci s míčem, prostor, rozhodování a chytání centrů.

Gea disponuje vynikající kontrolou míče, vizí a hrou oběma nohama, která mu umožňuje začínat útočné akce zezadu.

Když se hvězdám nedaří…

 Přestože patří David de Gea k vynikajícím gólmanům, pár jeho zákroků mu na hrdosti patrně nepřidalo.

V roce 2018 na Mistrovství světa v Rusku zklamal, když vpustil šest gólů ze sedmi. Podle tehdejších statistik se jednalo o nejhorší výkon brankáře od roku 1996.

Nejprve Geu třikrát překonal v utkání s Portugalskem Christiano Ronaldo, přičemž jeden gól proklouzl jemu samotnému mezi rukavicemi. Další branky obdržel z penalty a přímého kopu.

Při duelu s Marokem inkasoval dva góly ze tří střel a připsal si jediný zákrok turnaje proti úniku Chálida Butaíba.

Při prohraném osmifinále nezabránil gólu z pokutového kopu Arťoma Dzjuby. Následně při penaltových kopech pustil Dea všechny čtyři ruské pokusy, což vedlo k nečekanému vyřazení Španělska.