Rozhovor – Přemysl Kovář

Pomalu ale jistě se blíží zimní přestávka – období příprav, velkých transferů, ale také chvíle na odpočinek a čas nezapomenutelných rozluček. Jak je na tom v těchto momentech Přemek Kovář ze Slávky nám poví on sám, je totiž další osobností, kterou jsme pro Vás vyzpovídali.

Ahoj Přémo, většina z nás, brankářů, tě známe jako bývalou oporu Slovanu nebo jako výherce ligy a poháru ve Slavii. Málokdo ale ví, že jsi prošel i kluby v Řecku, Izraeli nebo Bulharsku. Na které časy vzpomínáš nejlépe a které období ti přineslo největší ovoce?

Ahoj, takhle z patra je to opravdu hodně těžké říct. Jsem hrozně vděčný za časy v Liberci, tam jsem vlastně dostal první pořádnou příležitost, byl jsem rozchytaný z předchozích angažmá, a tak jsem takovou šanci chytil za pačesy. Celkově takováhle příležitost se mi naskytla až v daleko pozdějším věku, než většině ligových brankářů, a tak to, že jsme hned brali 3. místo a postoupili do Evropské Ligy, byla jen třešnička na dortu. Izraelskou Haifu jsem tenkrát bral jako něco úplně nového. Těžko se zážitky odtamtud popisují, je to prostě jiný svět, každopádně teď s odstupem času musím říct, že jsme si to s rodinou hrozně moc užili a zkušenosti odtamtud rozhodně nejsou k zahození. Po jedné sezoně v Bulharsku jsem dostal nabídku ze Slavie, tu jsem nemohl odmítnout. A i když nemám jistou pozici jedničky, chytám ze přední český klub s velkou historií. Navíc teď máme našlápnuto na další výsledky..

Zůstaňme v Praze.  Jaké je to být součástí něčeho tak velkého, jako je Slavie?

Když jsme byli malí, na takovéhle oddíly jsme koukali jako na bohy. Ono málo kdo vidí tu obrovskou práci, která se tím vším skrývá, ať už z individuálního nebo kolektivního hlediska. Každopádně nemůžu tu nezmínit jedno jméno – trenér Šilhavý. Ten mě tenkrát oslovil, když jsem chytal Černo More a moje odpověď byla okamžité ano. Protože jsem kluk z vesnice, zahrát si jednou za takovýhle klub byl sen nejen můj, ale všech ostatních kluků co jsem znal, no a teď jsem tady.. Nemůžu si na nic stěžovat. Podzim nám vyšel skvěle, jsem pořád nachystaný, do každého tréninku dávám 120%, protože tady to jinak nefunguje. Tahle zdravá konkurence prostě funguje.

Čeká Vás teď po dokončení podzimní části nějaká rozlučka? Jak takové setkání zhruba vypadá?

Když se podaří získat něco většího, samozřejmě to řádně oslavíme. Nový model ligy natáhl sezonu až do prosince, což znamená, že naše přestávka je opravdu krátká. Rozhodně ale půjdeme s klukama na večeři, ostatně to děláme skoro po každém kole, rozebíráme věci, co se povedly, a co třeba zlepšit. Každopádně přednost má v tomhle období rodina a dovolená.

Většina týmů z první ligy odjíždí na zimní přestávku do teplých krajin na přípravu, předpokládám, že u Vás tomu nebude jinak. Kam se chystáte? Těšíš se?

Dneska to už takhle funguje asi všude, že se jede někam za teplem. I přestože máme technologie jako umělé trávy nebo vyhřívání, je v zájmu celého realizačního týmu aby se jelo někam pryč. My hned 3. ledna odlétáme do Španělska, čeká nás desetidenní soustředění. A samozřejmě, že se těším, každý rok to je velký zážitek.

Je možné, že by Pepa Hušbauer nastupoval od jara v bráně? Dle videa na sociálních sítích k tomu má dostatečné předpoklady.

No, zkusit by to mohl! (smích) Asi natočíme nějaký velký brankářský trénink, možná je v něm skrytý talent. Až mě překvapuje, jak mu to lepí, kolikrát to vypadá, že se s rukavicema narodil.

Kolik na takovou přípravu bereš párů rukavic? Staráš se tam o ně sám? A už víš, které modely si s sebou vezmeš?

Většinou beru tak kolem 4 párů. O všechny se starám naprosto sám, od prvního máčení, přes umývání až po sušení. Nenechal bych si na ně sáhnout. Co se týče modelů, nikdy jsem nezůstal u jednoho provedení, hrozně rád to kombinuju a dokonce mám mít na přípravu i něco speciálního. Mým nejoblíbenějším ale je ten s červenou hvězdou, padne mi do sady.

K takové přípravě dozajista patří i turnájky na Playstationu. Zapojuješ se, nebo to necháváš na mladších spoluhráčích? Jak trávíte večery, pokud máte volno?

Nebudu lhát, určitě k něčemu takovému dojde a rád se zapojím. Sice to většinou nechávám na mladších klucích, ale musím upozornit, že letos jsem si FIFU koupil a doma poctivě trénuju s manželkou! Bohužel mladší mají nahráno mnohem víc, ale uvidíme, třeba je překvapím nějakou fintou. Co se týče večerů, tak kolikrát jsme rádi, že si můžeme jít lehnout a spát. Nejčastěji hrajeme karty, poker a podobně, nebo koukáme na filmy.

Pomalu, ale jistě se blíží čas Vánoc. Vybíráš už dárky, nebo to necháváš jako většina chlapů na poslední chvíli?

Já věřím tomu, že dárky nosí Ježíšek. (hlasitý smích)

Posední otázka? Co si nejvíce přeješ pod stromečkem?

To je hodně těžká otázka, to co člověk chce, nemůže říct. Něco v hlavě mám, ale nesmí se to zakřiknout. Pro mě je nejdůležitější abych mohl být s rodinou, byli jsme všichni zdraví a šťastní, protože o tom Vánoce jsou.

Přemy, mockrát ti děkuju za skvělý rozhovor, přeji ti mnoho úspěchů do budoucna, ať pod tím stromečkem opravdu najdeš to, co bys rád, no a taky ať uhraješ něco na tom Playstationu! Máš nějaká poslední slova pro naše čtenáře?

Já děkuju za super rozhovor. Snad jen to, ať si všichni užijí svátky, ať jim vyjde konec sezony a ať najdou pod stromečkem přesně to, co chtějí, třeba jeden pár nových BUček.