Historie fotbalových dresů: Jak se vyvíjely fotbalová výstroj a doplňky
Historie moderního fotbalového dresu sahá do 19. století. Od těžších bavlněných souprav a kožených bot se výstroj postupně měnila spolu s pravidly, materiály a potřebami hráčů. Podívejme se na několik důležitých mezníků.
První dresy na anglických školách
Vývoj moderního organizovaného fotbalu v Anglii ovlivnily školy i později vznikající kluby. Jejich oblečení se zpočátku lišilo a jednotné klubové soupravy se prosazovaly postupně.
Každá škola měla vlastní pravidla, která odrážela místní podmínky, jako byla velikost hřiště a další faktory.
Postupně se začal používat oděv určený přímo ke hře, včetně dresů a čepic v týmových barvách.
Dresy prvního klubu Sheffield FC
Fotbalová hra začala mít organizovanou podobu zhruba v 60. letech 19. století, ale hráči mimo školy nosili oblečení, které měli dostupné. Fotbalisté stejného týmu se pak identifikovali barevnými čepicemi nebo šerpami.
Pravidla prvního fotbalového klubu Sheffield FC z roku 1857 vyžadovala, aby členové získali jednu červenou a jednu tmavě modrou čepici k rozlišení týmů při zápasech. V roce 1860 se podle záznamů objevili hráči Sheffieldu v červených a bílých barvách a soupeři z Hallam & Stumperlow v modrých barvách.
Odlišení čepicemi a šerpami se nakonec příliš neosvědčilo a příručka hry z roku 1867 navrhovala, aby jeden tým nosil pruhované dresy jedné barvy a druhý tým jiné barvy. Jen tak by se dalo předejít zmatenému odebírání míče spoluhráčům.
Ve fotbalových ročenkách Charlese Alcocka byly dokonce objeveny návratové formuláře žádající klubové sekretáře o uvedení podrobností o barvách klubu.
Profesionalizace fotbalu a úprava dresů
Hráči v raném organizovaném fotbale nosili různorodé oblečení, včetně těžších bavlněných dresů, delších kalhot a kožených bot. Podoba výstroje se mezi týmy lišila.
Výjimku tvořili školní hráči, kteří byli oděni do elegantnějších pruhovaných dresů podobných žokejovým nebo pyžamům.
Anglická Fotbalová asociace (The Football Association, FA) vznikla v roce 1863. Profesionalismus v anglickém fotbale oficiálně povolila v roce 1885. Vývoj klubových dresů a jejich barev probíhal postupně. (The FA)
Mnoho klubů vycházelo z barev spojených se školami nebo jinými sportovními organizacemi, z nichž vznikly.
Na dresech chyběla čísla, která by identifikovala jednotlivé hráče.
S profesionalizací fotbalu se měnila i výstroj. Křiklavé barvy byly vyměněny za jednoduché kombinace hlavních odstínů, aby rostoucí počet diváků snadno identifikoval jednotlivé hráče.
V roce 1890 se rozhodlo, že všechny členské týmy musí disponovat odlišnými barvami, aby nedošlo k matení diváků. Nakonec se však pravidla mírně upravila a týmy musely mít k dispozici i druhý soubor dresů v jiné barvě.
Od roku 1921 připadá povinnost změnit barvu dresu hostujícímu týmu.
První použití chráničů holení
Zprvu se kromě oblečení a obuvi nepoužívala téměř žádná další výbava. Až do roku 1874, kdy se prvně objevil hráč Nottingham Forest Sam Weller Widdowson s chrániči holení. Vyrobil je zkrácením chráničů na kriket a umístil nad punčochy. Přestože se mu ostatní nejprve vysmívali, brzy se jeho nápadem nechali inspirovat.
Na přelomu století se chrániče více upravily. Byly zmenšeny a umístěny pod punčochy.
Historie fotbalového dresu počátkem 20. století
S rozšířením fotbalové hry po světě došlo i k ovlivnění klubů, co se týče oblečení a výstroje. Týmy v zahraničí a na jiných kontinentech přijímaly sady a leckdy i barvy podobné těm, které nosily ve Spojeném království.
V roce 1903 přijal například italský Juventus černo-bílé pruhy inspirované Notts County. Později klub Atlético Independiente z Argentiny oblékl červené dresy, které viděl u Nottingham Forest.
V průběhu vývoje výstroje se zkracovaly kalhoty a postupně se prosazovaly kratší fotbalové šortky.
Od roku 1909 se změnila pravidla pro oblečení brankářů, kteří začali nosit barvy odlišné od ostatních hráčů v týmu. Původně se za barvy gólmanů určily modrá a červená, v roce 1912 k nim byla přidána ještě zelená. V té době nosili brankáři pro rozeznání spíš těžší oděv připomínajíc svetr nebo rolák.
Přidání čísel na dres
Čísla na dresech se v anglickém fotbale zkoušela už před finále FA Cupu 1933: Arsenal a Chelsea je použily v roce 1928. Známým příkladem je právě finále mezi Evertonem a Manchesterem City v roce 1933, kdy Everton nosil čísla 1–11 a City 12–22. (Leicester City FC)
Zpočátku čísla často souvisela s herní pozicí a sestavou pro konkrétní zápas, obvykle v řadě 1–11. Pozdější stálá čísla přidělená jednotlivým hráčům je třeba od tohoto systému odlišovat.
Také ve Skotsku mělo zavádění čísel vlastní vývoj. Celtic je po část své historie používal na šortkách místo na dresech.
Historie fotbalového dresu v Brazílii a Německu
Na počátku druhé poloviny 20. století došlo vlivem rozvoje syntetické výroby k úpravám dresů. Těžkou bavlnu vystřídaly lehčí a prodyšnější materiály, čehož využily některé evropské a jihoamerické země.
Měnily se také střihy. Vedle límečků a vázání u krku se postupně objevovaly i výstřihy do V a další varianty.
Spojené království ještě nějakou dobu odolávalo novým možnostem a zůstávalo u dresů podobných těm před válkou.
Zavádění nových materiálů a střihů nebylo ve všech klubech a zemích stejně rychlé.
Mezinárodní klubové soutěže dávaly týmům další příležitosti setkávat se s odlišnou výstrojí. Pohár mistrů evropských zemí se poprvé hrál v sezoně 1955/56; rok 1954 patří založení UEFA. Přechod na nové materiály byl postupný. (UEFA)
Přechod k syntetickým materiálům byl podporován také zlepšením technologií v textilním průmyslu a potřebami moderního fotbalu. Tyto změny postupně vedly k tomu, že dnes jsou fotbalové dresy téměř výhradně vyrobeny z polyesteru, nylonu nebo jejich směsi.
Vývoj sponzorských dresů
V 70. letech rostl význam prodeje replik dresů fanouškům a reklamy na klubové výstroji. Dres se postupně stával také důležitou součástí klubového marketingu.
V roce 1973 uzavřel německý tým Eintracht Braunschweig dohodu s místním výrobcem alkoholu Jägermeister a zobrazil jeho logo na přední straně svých triček. Brzy poté se sponzorské dohody rozšířily do dalších týmů.
FC Barcelona zařadila logo UNICEF na dresy na základě dohody ze září 2006. Klub se tehdy zavázal přispívat nejméně 1,5 milionu eur ročně po dobu pěti let. (FC Barcelona)
Moderní doba křiklavých designů
Vedle tradičního číslování podle pozic se postupně prosazovala stálá čísla hráčů a jejich jména na dresech. Konkrétní pravidla se mezi soutěžemi lišila.
V ostatních zemích se tyto nápady prosazovaly postupně.
Od 80. let začaly firmy jako Hummel a Adidas navrhovat v souvislosti s rozvojem technologie stále složitější designy.
O deset let později se barevná schémata dresů stávala křiklavějšími a mnoho návrhů z té doby je považováno za jedny z nejhorších v historii. Ovšem obyčejné šedivé dresy, které v roce 1996 představil Manchester United, byly odloženy kvůli špatné viditelnosti hráčů.
Vývoj fotbalové obuvi
Před rozšířením specializovaných kopaček se používala těžší kožená obuv. Konstrukce bot, jejich hmotnost a řešení podrážky se postupně přizpůsobovaly fotbalu.
Pravidla hry z roku 1863 zakazovala vyčnívající hřebíky. Vývoj podrážek a kolíků měl hráčům pomoci s přilnavostí na hřišti, aniž by obuv ohrožovala ostatní.
Po druhé světové válce se více prosazovaly lehčí konstrukce kopaček. UEFA například popisuje, jak anglické hráče na mistrovství světa 1950 v Brazílii zaujaly lehké boty domácích fotbalistů. (UEFA)
Lehké kopačky adidas s vyměnitelnými šroubovacími kolíky se výrazně zviditelnily při vítězství západního Německa na mistrovství světa 1954. Šroubovací kolíky však mají starší historii: PUMA uvádí sériový model SUPER ATOM už v roce 1952. (adidas; PUMA)
