Fotbal si získal příznivce po celém světě. Jeho moderní pravidla se formovala ve druhé polovině 19. století především v Británii. Starší míčové hry dokládají dlouhou oblibu hry s míčem, nelze je ale všechny považovat za přímé předchůdce dnešního fotbalu.
Díky své popularitě mezi lidmi, profesionálnímu vývoji a rozvoji soutěží se stal součástí globální kultury a sjednocuje lidi po celém světě.
Podívejme se, jaká je historie fotbalu a proč se těší takové oblibě.
Míčové hry v Mezoamerice, Číně, Řecku a Římě
Míčové hry mají v Mezoamerice tisíciletou historii. Archeologové například v lokalitě El Manatí našli kaučukové míče datované přibližně do roku 1600 př. n. l. Tyto hry později hrály významnou roli také u Mayů a Aztéků. FIFA Museum je představuje jako samostatné herní tradice, nikoli jako doloženou přímou vývojovou linii k dnešnímu fotbalu.
Některé podoby mezoamerických míčových her měly náboženský a rituální význam a byly spojeny také s lidskými oběťmi. Nešlo však o univerzální pravidlo, podle kterého by po každém utkání zemřel kapitán poraženého týmu.
V Číně jsou písemné zmínky o hře cuju, zapisované také ts’u-chü, doloženy od 3. století př. n. l. Původně se používal míč ze sešitých kusů kůže vyplněný peřím; později i míč s nafukovacím zvířecím měchýřem. Cuju mělo různé podoby a za dynastie Chan sloužilo také k vojenskému výcviku.
Míčové hry znalo také antické Řecko. Používaly se různé míče: malé pevné míče plněné srstí, větší s péřovou výplní i nafouknuté zvířecí měchýře.
Míčové hry byly součástí života také v Římě. Lékař Galén ve svém pojednání o cvičení s malým míčem zdůrazňoval jejich přínos pro tělo i mysl.
Středověká podoba hry
Ve středověké Evropě existovaly různé místní míčové hry. Jejich podoba se lišila podle prostředí a zvyklostí; nešlo o jednotnou soutěž s pravidly dnešního fotbalu.
Některé lidové hry probíhaly v ulicích nebo mezi obcemi a zapojovaly početné skupiny. Od dnešního fotbalu se lišily prostorem, pravidly i mírou dovoleného kontaktu.
V 19. století se na britských školách a univerzitách hrálo podle různých místních pravidel. Společné zápasy proto vyvolávaly spory o to, jak se smí míč hrát a jak tvrdé zákroky jsou přípustné.
Postupně se od sebe oddělily hry dovolující běh s míčem v rukou a pravidla, z nichž vznikl moderní fotbal.
První pravidla a vznik Fotbalové asociace
V roce 1848 se v Cambridgi sešlo čtrnáct mužů s různými školními fotbalovými tradicemi a pokusilo se dohodnout společná pravidla. Šlo o důležitý krok ke sjednocení hry.
Původní znění pravidel z roku 1848 se nedochovalo. O jejich vzniku víme mimo jiné z pozdější vzpomínky jednoho z účastníků; další cambridgeské verze pravidel vznikaly v následujících letech.
Významným milníkem byl rok 1863, kdy v Londýně vznikla The Football Association.
Její schválená pravidla zakazovala nošení míče, podrážení a hacking, tedy kopání soupeře do holeně, i držení či strkání rukama.
Oddělování fotbalu a ragby bylo postupným procesem. Pravidla Football Association se vydala cestou bez běhu s míčem v rukou a bez hackingu.
V roce 1871 se v pravidlech poprvé výslovně objevil brankář. Pravidla nového FA Cupu zároveň počítala v závěrečných zápasech se dvěma nestrannými rozhodčími označovanými jako umpires a s rozhodčím referee pro řešení jejich neshod.
Ústřední pravomoc na hřišti získal referee při změnách v roce 1891. Podoba rozhodování se tedy vyvíjela spolu s dalšími pravidly hry.
Soutěže a popularizace fotbalu
K popularizaci hry přispěl FA Cup, jehož založení schválila Fotbalová asociace v roce 1871. První finále se hrálo v březnu 1872 a Wanderers v něm porazili Royal Engineers 1:0.
Dne 30. listopadu 1872 se v Glasgow uskutečnil první oficiální mezistátní fotbalový zápas: Skotsko s Anglií remizovalo 0:0.
Vedle poháru vznikla v Anglii roku 1888 také Football League, která nabídla klubům pravidelný soutěžní program.
Prvním vítězem Football League se v roce 1889 stal Preston North End. V sezoně 1888/89 vyhrál i FA Cup, a získal tak ligový a pohárový double.
Zásadní změny pravidel od roku 1886
International Football Association Board vznikl roku 1886 ze zástupců fotbalových asociací Anglie, Skotska, Walesu a Irska. V roce 1913 se jeho členem stala také FIFA.
Board rozhodoval o změnách pravidel hry. Mezi významné úpravy patřilo zavedení pokutového kopu v roce 1891 na návrh irské asociace.
- 1891: Brankové sítě se staly povinnými v zápasech Football League.
- 1891: Byl zaveden pokutový kop, který se původně mohl provádět z kteréhokoli místa vzdáleného dvanáct yardů od brankové čáry.
- 1907: Hráč už nemohl být v ofsajdu, pokud byl při přihrávce spoluhráče na vlastní polovině hřiště.
- 1912: Brankář směl používat ruce už jen ve vlastním pokutovém území. Dříve mu pravidla dovolovala hrát rukama na celé vlastní polovině hřiště. Změnu dokládá zápis zasedání IFAB z roku 1912.
- 1925: Počet soupeřů, kteří museli být při přihrávce blíže vlastní brankové čáře než útočící hráč, aby nebyl v ofsajdu, se snížil ze tří na dva.
Počátky profesionálního fotbalu
Při rozvoji profesionálního fotbalu v Anglii hráli významnou roli také skotští hráči. Jejich přihrávkový styl ovlivnil anglické kluby a na konci 70. let 19. století přicházeli někteří z nich hrát jižně od hranic.
Po úvodní remíze roku 1872 mělo Skotsko v dalších vzájemných zápasech dlouho navrch. V letech 1873 až 1884 vyhrálo devět utkání, Anglie dvě a jedno skončilo remízou.
Výrazným příkladem byl Darwen z průmyslového Lancashiru, který roku 1879 došel do čtvrtfinále FA Cupu proti Old Etonians. Za klub hráli Skotové Fergus Suter a James Love, spojovaní s ranými platbami hráčům v době, kdy oficiálně vládl amatérismus.
Platby hráčům byly s amatérskými pravidly v rozporu a vedly ke sporům mezi kluby a Fotbalovou asociací.
K uznání profesionalismu pomohli Charles W. Alcock i Arthur Kinnaird.
Anglická Fotbalová asociace uznala profesionalismus v roce 1885.
Skotská asociace jej povolila až roku 1893, přestože skryté platby hráčům existovaly i předtím.
Vznik anglické ligy jako zdroje příjmů
Profesionální kluby potřebovaly pravidelný program zápasů a předvídatelnější příjmy.
V roce 1888 proto vznikla Football League, u jejíhož zrodu stál William McGregor z Aston Villy.
Od sezony 1901/02 platil ve Football League mzdový strop čtyři libry týdně. V roce 1920 činilo maximum devět liber týdně. Šlo o horní limit, nikoli o mzdu každého profesionálního hráče.
Historické fotbalové vybavení
Kožené míče s nafukovacím měchýřem
Starší míče mohly mít kožený obal a uvnitř nafouknutý zvířecí měchýř. Měchýř zadržoval vzduch; nešlo o pevnou výplň míče.
Kožený povrch mohl za mokra nasáknout vodou, takže míč ztěžkl.
Pravidla z roku 1891 určovala obvod míče na 27 až 28 palců, tedy přibližně 68,6 až 71,1 centimetru.
Školní barvy a klubové dresy
V 19. století ovlivňovaly podobu klubových dresů britské školy a univerzity. Například tradiční dělený dres Blackburn Rovers navazoval na školní barvy.
Dobové kluby často měnily barvy i vzory. Dres se postupně stal také rozpoznávacím znakem klubu a součástí jeho identity.
Historii vybavení proto tvoří nejen změny materiálů, ale i barvy a podoba jednotlivých klubových souprav.
Od těžkých bot ke kopačkám se špunty
Rané fotbalové boty byly těžké a kožené. Pravidla z roku 1863 výslovně zakazovala vyčnívající hřebíky a další nebezpečné prvky na podrážkách.
Později se používaly bezpečnější špunty; pravidla z počátku 20. století určovala i jejich tvar a maximální výšku.
Proč je fotbal tak oblíbený?
K oblibě fotbalu přispívá srozumitelný základ hry: míč, spoluhráči a snaha dostat míč do soupeřovy branky.
Na neformální hru často stačí jednoduché vybavení. Dostupnost organizovaného fotbalu se ale liší podle místa, nákladů i podmínek v konkrétním klubu.
Fotbal má podobu místních zápasů i mezinárodních soutěží. Lidé se do něj mohou zapojit jako hráči, trenéři, dobrovolníci nebo fanoušci.
Klub může vytvořit prostor pro společné zážitky a pocit sounáležitosti. Záleží přitom na tom, jaké prostředí jeho členové budují.
Vedle dění na hřišti patří k fotbalu i organizace zápasů, práce s mládeží a další činnosti, na kterých se podílejí zaměstnanci i dobrovolníci.
Známí hráči mohou mladé fotbalisty inspirovat k tréninku. Pro vlastní rozvoj je ale užitečné sledovat také dosažitelné cíle a vlastní pokrok, nikoli jen porovnání se sportovními idoly.
