Slavní fotbaloví manažeři, kteří nikdy nehráli, ale rovnou trénovali

 V dynamickém světě fotbalu se pod úspěchy týmů nepodepisují pouze zdatní hráči, ale klíčovou roli zaujímají také fotbaloví manažeři. Jejich taktika, vedení týmu, strategie i osobnostní přístup k hráčům ovlivňují výkon celého družstva.

Pojďme si představit několik výrazných postav fotbalových manažerů v důchodu, kteří na počátku své kariéry dali přednost trénování před hraním.

Arsené Wenger: Úspěšný manažer z Francie

 Arsené Wenger je bývalý francouzský fotbalista. Narodil se 22. října 1949 v alsaském městě Štrasburk. Vyrůstal se svými rodiči a sourozenci ve vesnici Duttlenheim.

K fotbalu se dostal díky svému otci, který zde trénoval místní tým. Společně jezdívali na fotbalová utkání do Německa, kde navštěvovali zápasy Borussie Mönchengladbach.

Arsené Wenger byl vychován jako katolík a často potřeboval povolení od místního kněze, aby mohl hrát fotbal.

Kvůli nízkému počtu obyvatel v Duttlenheimu bylo sestavení týmu z jedenácti hráčů stejné věkové kategorie poměrně náročné. Z toho důvodu nehrál Wnger až do svých dvanácti let za žádný fotbalový tým.

Jeho hráčská kariéra nebyla příliš úspěšná, jelikož její velkou část strávil v amatérských klubech.

V roce 1978 přestoupil do prvoligového týmu RC Strasbourg, kde strávil tři sezóny a odehrál pouze třináct utkání.

V roce 1981 vyměnil hraní za manažerskou licenci a konečně se začaly rozvíjet jeho úspěchy.  

Úspěšná kariéra manažera

 Začal jako manažer v týmu AS Cannes na pozici asistenta manažera. V roce 1984 přestoupil do AS Nancy, kde se stal přímým manažerem. Nicméně prvních úspěchů se dočkal až s AS Monaco, se kterým vyhrál Division 1 a Francouzský pohár.

Přesídlil na chvíli do japonského týmu Nagoya Grampus Eight. Následně se vrátil zpět do Evropy, kde se stal manažerem anglického Arsenalu. Sezónu 2003/2004 dokázal s týmem projít bez jediné porážky a připsal si rekord v počtu 49 utkání bez prohry.

Manažer se silnou intuicí

 Zajímavostí Arséne Wengera je, že své hráče nechává každé dva roky podstoupit psychometrické testy, aby zjistil, zda jsou hráči mentálně připraveni hrát v jeho družstvu. Podporuje také jejich samostatnost v řešení problémů. Rovněž dokáže svým hráčům poskytnout oporu, jako tomu bylo u kapitána Arsenalu Tonyho Adamse, který začal bojovat s alkoholismem.

Při svém působení v Monacu získal Wegner pověst hledače mladých talentů. Například přivedl z kamerunského týmu liberijského útočníka George Weaha, který v roce 1995 získal ocenění Fotbalista roku. Když cenu přebíral od prezidenta FIFA, pozval na pódium svého bývalého manažera z Monaca a věnoval mu svou medaili jako poděkování.

Wengerovi se podařilo vypiplat nejednoho mladého hráče, jehož kariéra se rýsovala s otazníkem.

V roce 2007 ukázal průzkum Wegnera jako jediného manažera v Premier League, který dokázal po přestupovém období vygenerovat zisk. V letech 2004 až 2009 dokázal na přestupech vydělat každoročně v průměru 4,4 milionů liber. Pozoruhodným příkladem jeho chytrosti na přestupovém trhu byl nákup Nicolase Anelky. V roce 1997 za něho zaplatil pouze 500 000 liber a o dva roky později ho za 23,5 milionu liber prodal do Realu Madrid.

Andre Villas-Boas: trenér a závodník

 Luís André de Pina Cabral e Villas-Boas se narodil v Portu 17. října 1977.

V šestnácti letech napsal dopis trenérovi svého oblíbeného klubu FC Porto Bobby Robsonovi a žádal o vysvětlení, proč nedává více prostoru útočníkovi Domingosovi. Trenéra zaujal natolik, že ho později angažoval jako svého poradce.

Pod vedením Robsona získal ve věku sedmnácti let trenérskou C-licenci UEFA ve Skotsku a mohl studovat tréninkové metody Ipswich Town. O rok později, ve věku osmnácti let, získal licenci B a v devatenácti letech následně obdržel licenci A.

Než Villas-Boas začal kariéru asistenta trenéra v Portu pod vedením José Mourinha, působil krátce jako technický ředitel národního týmu britských Panenských ostrovů. Mourinha následoval do klubů Chelsea a Internazionale.

Kariéra fotbalového trenéra

 Jako trenér měl Villas-Boas pestrou kariéru, při níž vedl několik známých klubů.

V klubu Porto (2010-2011) vyhrál portugalskou ligu (Primeira Liga) a Evropskou ligu (Europa League). S klubem Porto dosáhl vynikajícího výkonu a stal se jedním z nejmladších trenérů, kteří kdy vyhráli evropskou soutěž.

V letech 2011-2012 vedl krátce Chelsea, kde se stal nejmladším trenérem v historii Premier League.

Přes Tottenham Hotspur přešel k Zenit Petrohrad v Rusku (2014-2016) a vyhrál ruskou ligu Premier Liga.

Následně strávil nějaký čas v Shanghaii SIPG, kde se stal trenérem čínského klubu.

Od roku 2019 do 2021 působil jako trenér francouzského klubu Olympique Marseille.

Z trenéra závodníkem rallye

 V listopadu 2017 bylo oznámeno, že se Villas-Boas zúčastní Rallye Dakar 2018 s vozem Toyota Hilux. Spolujezdce mu dělal bývalý přední závodník třídy motocyklů, Ruben Faria. Rallye však nedokončil a odstoupil poté, co ve čtvrté rychlostní zkoušce v Peru narazil do písečné duny a zranil si záda a 17. března 2018 se zúčastnil další off-road rallye s vozem Can-Am Maverick X3.

Po odchodu z Marseille v roce 2021 se Villas-Boas poprvé objevil v mistrovství světa v rallye mezi 20. a 23. květnem, kde soutěžil v kategorii WRC3 na Rallye de Portugal 2021. Spolujezdcem ve voze Citroën C3 Rally2 mu byl Gonçala Magalhãese, se kterým obsadil 12. místo.

Maurizio Sarri: Z bankéře fotbalovým manažerem

 Maurizio Sarri se narodil 10. ledna 1959 v italské Neapoli. Fotbalu se účastnil pouze na amatérské úrovni za tým Figline, zatímco pracoval jako bankéř. Ráno pracoval a odpoledne a večer trénoval a hrál fotbal.

V roce 1990, ve věku 30 let získal zaměstnání u vedlejšího týmu Tegoleto, rozhodl se opustit svou práci a věnovat se výhradně své trenérské kariéře.

V roce 2005 získal svou práci v Serie B v Pescara. Od roku 2012 do 2015 vedl italský celek Empoli, s nímž v roce 2014 postoupil do Serie A. V premiérové sezóně mezi elitními týmy dovedl Empoli k 15. místu a zachránil tak tým v první lize.

Následně byl najat Neapolí, kde získal několik individuálních ocenění.

V roce 2018 se devětapadesátiletý Sarri přesunul do anglického klubu Chelsea, kde ve své jediné sezóně vyhrál Evropskou ligu UEFA.

V roce 2019 se vrátil do italského Juventusu a stal se nejstarším manažerem, který kdy italskou ligovou soutěž vyhrál.

V současné době se objevuje na trenérské lavičce Lazia Řím.

Sarri a styl práce

 Sarri je známý pro svou inteligenci, pozornost k detailům a pečlivý přístup při přípravě na zápasy. Jedním z hlavních znaků jeho organizovaného systému je čtyřčlenná obranná linie, ofsajdová past a zonální systém označování. U svých obránců vyžaduje synchronizaci v pohybech, předvídání akcí a sledování míče jako bodového referenčního bodu, nikoli soupeřů.

Sarriho hráči často útočí z boku, s cílem hrát rychlé výměny.

Při obraně mimo míč často týmy Sarriho používají energetický pressing, těsné linie a vysoký tlak na hřišti, aby rychle získaly zpět míč.

Kromě své taktické zručnosti je Sarri známý svou otevřeností. Také vyniká svým oblečením. Na rozdíl od mnoha jiných manažerů v italském fotbale, obvykle nosí při zápasech teplákovou soupravu.

Sarriho obvinění z úrážek

 V sezóně 2015/2016 se Sarri ocitl v rozepři s Robertem Mancinim, tehdejším trenérem Inter Milán. Mancini obvinil Sarriho, že na něj namířil homofobní urážky. Sarri odvětil, že není homofob a že veškeré dění hřišti, zůstává na hřišti. Následně byl pokutován částkou 20 000 eur a zákazem dvou zápasů Coppa Italia organizací Lega Serie A za směřování extrémně urážlivých epitet na trenéra soupeřícího týmu.

V březnu 2018 Sarriho zkritizovala média při obvinění ze sexistických komentářů v odpovědi na otázky novinářky Titti Improta z Canale. Trenér se následně omluvil a později připustil, že si dělal legraci. Obhájil sám sebe jako otevřeného člověka, který není homofobní, sexistický ani rasistický.

Rafael Benítez: Náročný trenér ze Španělska

 Rafael Benítez Maudes se narodil 16. dubna 1960 ve španělském Madridu. V roce 1979 byl vybrán k účasti týmu Španělska do 19 let na světových univerzitních hrách v Ciudad de México. V úvodní zápase vstřelil penaltu, ale v dalším zápase byl zraněn tvrdým zákrokem soupeře.

V roce 1981 se připojil k týmu Parla v Tercera División, kterému pomohl postoupit do Segunda División B.

V roce 1985 podepsal smlouvu s klubem Linares v Segunda División B, kde začal působit jako hráč/trenér pod trenérem Enriquem Mateosem. Vlivem dalších zranění ukončil svou hráčskou kariéru.

Kariéra fotbalového manažera

 K trenérskému týmu Real Madrid se připojil ve věku 26 let. Postupně pracoval jako trenér mládeže a rezervního týmu a asistent trenéra seniorského týmu.

V roce 1997/1998 přivedl tým Extremadura z Segunda División zpět do La Ligy, ale v následující sezóně tým opět sestoupil.

Benítez v roce 2000 odešel do Tenerife, kde vyhrál postup ve své jediné sezóně.

V sezóně 2001/2002 vyhrál La Ligu jako trenér Valencie.

V roce 2004 zopakoval výhru v La Lize a vítězství v Poháru UEFA.

Po odchodu z Valencie se Benítez přesunul do anglického Liverpoolu v Premier League. V roce 2005 přivedl tým k vítězství v Lize mistrů. O rok později vyhrál FA Cup a dostal se do finále Ligy mistrů v roce 2007.

Po odchodu z Liverpoolu v červnu roku 2010 krátce trénoval Intern Milán, kterému se podařilo vyhrát treble.

V listopadu 2012 se stal na zbytek sezóny dočasným manažerem Chelsea a následně vyhrál Evropskou ligu v roce 2013. Poté se vrátil do Itálie, kde s Neapolí vyhrál Coppa Italia a Supercoppa Italiana.

Po odchodu z Neapole podepsal tříletou smlouvu jako trenér Realu Madrid, ale odvolán byl již v lednu 2016.

Od března 2016 se stal manažerem Newcastle United při pokusu zachránit klub před sestupem. To se mu nepodařilo, ale v následujícím roce vyhrál druhou ligu a postoupil zpět do Premier League.

V červenci roku 2019 byl jmenován manažerem čínského klubu Dalian Professional, kde kromě role manažera dohlížel na rozvoj infrastruktury. V lednu roku 2021 se s ročním předstihem dohodl na ukončení smlouvy po jednom a půl roce ve funkci.

V současnosti působí jako trenér klubu Celta Vigo.

Benítez a styl práce

 Benítez si v anglickém fotbale vydobyl pověst náročného trenéra a mnozí hráči si od něho přáli slyšet slova uznání. Byl nekompromisní, ale zároveň velmi ceněný pro svou taktickou erudici. Zejména v evropských zápasech, kdy nastavoval svůj tým tak, aby využíval slabiny soupeřů.

Jeho klidný vzhled a taktické změny v poločase finále Ligy mistrů v roce 2005 prý hráčům dodaly víru, že mohou změnit hru z 0:3.

Manažer často umisťuje klíčové hráče do neobvyklých pozic, které vyhovují formaci. Pevně věří v rotaci hráčů a zonální obranu.

Taktika zonálního označování byla kritizována expertními komentátory, když Liverpool inkasoval z trestných kopů, přestože jsou týmy Beníteze obvykle proslulé svou defenzivní povahou a nízkým počtem obdržených gólů.

Graham Taylor: Manažer a komentátor

 Graham Taylor se narodil 15. září 1944 ve Worksopu, Nottinghamshire a zemřel 12. ledna 2017. Jako syn sportovního novináře našel Taylor lásku k fotbalu na tribunách stadionu Old Show Ground. Sám se následně stal krátce profesionálním hráčem na pozici obránce za Grimsby Town a Lincoln City. V roce 1972 se zranil a už se k profesionální hráčské dráze nevrátil. Místo toho začal působit jako manažer a trenér.

Kariéra manažera a trenéra

 V sezóně 1976 vyhrál s Lincolnem titul ve Fourth Division a následně přešel do Watfordu, který v pěti letech dostal z Fourth Division do First Division. Watford se stal pod jeho vedením vicemistrem First Division v sezóně 1982/1983 a finalistou FA Cupu v roce 1984.

V červenci roku 1990 se stal manažerem anglické reprezentace. V roce 1992 se s týmem kvalifikovali na Mistrovství Evropy, ale vypadli ve skupinové fázi.

V listopadu roku 1993 Taylor rezignoval poté, co se klubu nepodařila kvalifikace na Mistrovství světa FIFA v roce 1994 ve Spojených státech.

Taylor následně čelil těžké kritice fanoušků a médií.

V roce 1994 se vrátil k trenérskému řízení ve Wolverhampton Wanderes.

Po sezóně v Molineux se vrátil do Watfordu a v roce 1999 přivedl klub do Premier League.

Jeho poslední manažerskou rolí bylo vedení Aston Villy, kam se vrátil v roce 2002.

Pozdější kariéra Taylora

 V roce 2003 se stal Taylor viceprezidentem klubu Scunthorpe United ve třetí divizi, kde došlo za jeho působení ke zvratu. Ve své první sezóně ve vedení klubu se těsně vyhnuli sestupu do Conference. V následující sezóně postoupili do League One a o dvě sezóny později postoupili jako mistři League One do Championship.

Od roku 2004 si Taylor vyzkoušel pracovní pozici komentátora pro BBC Radio Five Live a vedl tým celebrit pro každoroční pořad stanice Sky One, The Match.

V lednu 2009 se Taylor vrátil do Watfordu, kde byl jmenován nevýkonným ředitelem a stal se také dočasným předsedou klubu. V roce 2012 oznámil svou rezignaci z funkce předsedy a až do své smrti v roce 2017 zastával pozici čestného prezidenta klubu.